Narodil se asi 1460 v Chrudimi a zemřel na mor 21. 9. 1520 v Praze v Huťském mlýně na Kampě. Pochován byl u sv. Jana na Prádle.
Viktorín Kornel vystudoval pražskou artistickou fakultu, kterou ukončil v roce 1483. Od roku 1483 působil jako univerzitní mistr a od roku 1484 jako děkan na pražské univerzitě. V roce 1487 univerzitu opustil a stal se úředníkem u Zemských desek, kde studoval české právo.
Když šlechta zjistila, že Kornel chce zapsat a zveřejnit nekteré nálezy ze Zemských desek, o jejichž zrušení šlechta usilovala, přiměla krále Vladislava Jagelonského k odvolání Kornela z vedení Zemských desek a ten byl v roce 1497 tohoto úřadu zbaven. Viktorín Kornel stál ve sporech šlechty a měšťanstva na straně měšťanů a když v roce 1500 vyšlo Vladislavské nařízení, které podpořilo šlechtu Kornel ze Všehrd z politiky odešel.
Věnoval se odborné literární činnosti. V letech 1495 až 1499 sestavil první verzi díla "O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery". Ke konečnému zpracování došlo 1508 a autor jej věnoval králi Vladislavovi II. Jagellovskému. Viktorín Kornel se přátelil s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic. Později se s ním rozešel pro různé názory na náboženství. Kornel byl stoupencem Jednoty bratrské. Kornel vždy usiloval o povznesení českého jazyka a nabádal české učence, aby psali česky.
