Problém nacismu a sním spojené hnutí, které dalo podnět k nejkrvavější válce všech dob, ale i k největší ukázce vykořisťování lidské osobnosti je v současné době stále aktuální. I když máme 75 let od vysvobození Ruskými i Americkými vojsky 1945, která byla ratifikována 8. května jako Den osvobození. Sedmého května 1945 v 02.40 h podepsal náčelník štábu vrchního velitelství Wehrmachtu a zároveň i náčelník štábu pozemních vojsk generálplukovník Alfred Jodl v hlavním stanu vrchního velitele spojeneckých expedičních sil (AEF) generála Dwighta Davida Eisenhowera v Remeši. Akt o bezpodmínečné kapitulaci nacistického Německa! Druhá světová válka na západní frontě skončila.
Proč právě tento den má takový význam pro minulé, současné i budoucí populace?.
Připomíná nám nejkrvavější konflikt v lidských dějinách, který měl za následek úmrtí cca 40 mil. lidí. Toto nepřestavitelné číslo otřáslo nejen základy hospodářské, politické infrastruktury, ale otřáslo lidskou existenciální podstatou, kdy si většina lidí uvědomila, kam až může sáhnout tzv“ pozitivní“ přístup války jako pragmatické cestě tam, kde politika selhala. (Carl von Clausewitz)
Nejdůležitějším poznatkem této války bylo, že se na lidské bytosti užíval teror, jaký neměl dosud obdoby. Lidské bytosti byli zbaveni lidských hodnot a mýtizováni jako démoničtí, zločinci a lidi, kteří ohrožují lidský rod. (Girard 2008) A to konkrétně v koncentračních“ pracovních“ táborech, jenž měly za následek tragické nelidské zacházení a obrovskou úmrtnost vězňů, kteří se dostali do vínku jen díky své etnické, či politické příslušnosti, nebo jen z důvodu toho, že ohrožují svou intelektuální aktivitou režim, ač nechtěně, nebo prostě s kýmkoliv kdo nesouhlasil. Proto by jsme se měli zajímat více o etická práva jednotlivce a vnímat člověka jako jedinečnou osobnost s nezpochybnitelnou dignitou (hodnotou) ať už je to kdokoliv.
Válka otřásla světovým děním a od té doby, pomineme-li studenou válku, se podobné konflikty naštěstí neopakovaly. Proběhly genocidy v Africe (Rwanda), proběhla genocida Arménů (Turecko), ale nikde takovým způsobem jako v tomto případě. Zavírání lidí do mobilních dřevěných domků, kde byli natěsnáni jeden na druhého, s minimální porcí jídla (což činilo cca hrnek řepné polévky a kousek shnilého chleba), tvrdá práce v nepříznivých podmínkách v zimě se sporým šatem.
Osobní zkušenost z Treblinky.
V treblince jsem byl osobně, ze své exkurze si pomatuji umývárny, které byly v mobilních dřevěných domech, které se užívaly pro koně. Byly tam betonové kruhovité díry, které sloužily k vyprazdňování, a umyvadlo k umytí, kde měl jedinec 40 sekund na celý proces při velkém počtu vězňů. Dále bylo běžné střílení slabých jedinců, kteří nezvládali a odpadávali při namáhavé práci.
Při příjezdu „dobytčákem“ - vlakem, který přivážel vězně, probíhala primární selekce slabých a silných. Silné si nechávali pro práci, slabé osoby byly určeny do plynových komor. To nemluvě o těžkých nemocích všeho druhu bez lékařské pomoci. Pro mnohé z nás nepředstavitelné podmínky, kde by dnešní člověk těžko přežil, nebo by si to těžko představil. Mohl bych detailně vyprávět o své exkurzi na nějvětší vyvražďovací tábor všech dob (spekulanti mohou mluvit o Ruských Gulazích, o těch však řeč není). Netuším kde tamní lidé vzali sílu. Prof. Viktor Emanuel Frank napsal knihu o svém pobytu v Birkenau – A přesto říci životu ano. Důrazně zde popisuje fakt, že lidé, kteří měli nějaký vyšší cíl, myšlenku které je držela při životě, často přežili, ale drtivá většina, kteří ztratili „vůli po smyslu“(Frankl 1982) bohužel o život přišli.
To mě vede k jedné z posledních otázek vztahujících se k dnešní době. Vůle žít, je to jediné co nás drží při životě. Vůle po smyslu žít, po umění, po vědě, po vědění samotném, vůle po rodině, či v lásce k vlasti, k demokracii. Vše to jsou vyšší cíle, které nás udržují při životě i v nepříznivých sociálních či existenčních podmínkách. Stále si můžeme říkat: „A bude Hůř“ (Pelc 1996)
Neměli bychom zapomínat na taková historická traumata, která nám připomínají základy naší demokratické společnosti. Základy na kterých se dá stavět svébytný sociálně-politický program. Protože hodnota lidského života tkví právě v zachování života a v ničem jiném.
Ernst Gellner mluví o dvojí cestě, které sebeurčuje národní cítění: buď tkví v primordialismu – což je rodový historicky určující, hranicí i jazykem svébytný národ.
Druhá varianta, ke které se Gellner přiklání je, že národy a hlavně nacionalismus je politický program konstruktivisticky vytvořený pro segregování lidí.
V prvním případě bychom si měli uvědomit, že jsme všichni ze stejného masa i vegetativních orgánů. Všichni jsme jednoho živočišného druhu, který se leč fenotypem a kulturou mírně mění, ale nesmíme zapomínat na strukturální univerzálie každé kultury: předávání kulturního učení, genetické informace, láska k potomkům (ať už v jakékoliv podobě), zajištění sebe i rodiny. Rodinné hodnoty jsou jedny z nejuniverzálnějších po celé planetě.
O samotném problému historického posunu můžeme čerpat z veřejných pramenů a mělo by to být každému známé.
Bc. Jan König
Streetwork
Lokální koordinátor projektu Živá Krajina
Člen Východočeské STUŽ
Redaktor v Perspektivním Chrudimsku
