Jiná perspektiva v nejrůznějších oblastech Chrudimského dění

Sophia Dvořáková, ředitelka Šance pro Tebe o domácím násilí, zkušenost z „terénu“.

V této nelehké době se stále častěji potkávám s domácím násilím.

Sophia Dvořáková, ředitelka Šance pro Tebe o domácím násilí, zkušenost z „terénu“.

Znova a znova si uvědomuji, že toto téma a práci s tímto jevem nemám ráda. Bohužel je to fakt, že v době covidové se v rodinách již tak izolovaných začalo stále častěji objevovat násilí. Nevím čím to je, nejsem odborník na tuto tématiku, ale mohu říci, že faktem je, že již dříve ohrožené rodiny, žijící často v sociální izolaci se v době covidové teritoriálně ještě více uzavřely a mimo běžných témat podpory se objevilo násilí na dětech, násilí mezi dospělými. Díky odvaze „bité“ maminky se podařilo umístit jednu z rodin do bezpečí – do prostředí, kde se může se svými dětmi bezpečně nadechnout, porodit v klidu bez strachu své dítě. Věřím, že jak bude mít dostatek sil, půjde životem dál.

Ohlédnutí za uplynulým týdnem sebou nese stopu další takové situace. Proč toto zamyšlení – asi proto, že má zkušenost mne vede k tomu, že být obětí domácího násilí je samo o sobě stigma, je to často k neunešení a když se oběť odhodlá udělat krok do nejistoty do tzv. “normálního světa“ vůbec ji to neusnadňujeme. Má zkušenost je o tom, že v tuto dobu, kdy nám křivky a čísla stoupají, či stagnují, kdy se články plní příběhy o přeplněných kapacitách, vakcíně či kdo a kde co porušil – zapomínáme, že žijeme běžné životy s radostmi a starostmi. Bohužel taková oběť domácího násilí sbírá odvahu odpoutat se od agresora různě dlouhou dobu… V uplynulém týdnu, když jsem hledala azyl pro matku s dětmi, slyšela jsem argumenty, že je špatná doba na řešení této situace, telefonovala jsem a hledala, popisovala a opakovala příběh této další matky a jejich dětí, apelovala na jejich bezpečí, pokud již udělají ten krok a odejdou.

Díky této zkušenosti asi píši toto ohlédnutí – máme úžasné předpisy, metodické pokyny, máme institut vykázání a další, ale má zkušenost sebou přinesla to, že oběť musí opakovaně dokazovat, že je oběť, že to, co dělá, myslí vážně. Agresor i v tom našem případě je silnější, zdatnější a má mnoho příběhů, kterým získává na svou stranu okolí. A tak závěrem, věřte oběti, nehodnoťte, nesuďte – tuto roli přenechte jiným. Spolupracujte a především nebuďte lhostejní. Pokud nemůžete sami pomoci, zkontaktujte někoho, kdo pomůže (Bílý kruh bezpečí, intervenční centrum, Policii ČR), můžete tak zachránit lidský život.

Děkuji.

Sophia Dvořáková