Musilovi a Kočovi na zahradě nové vily (dnes DDM) na Palackého třídě v roce 1911 (ze sbírky Petra Hromádky)
Již několik let existuje facebooková stránka, díky kterým mají lidé možnost poznávat historickou podobu města Chrudim. Na stránkách se objevuje cenný materiál v podobě fotek a doprovodných informací, jež čtenářům poskytují pohled do minulosti. V rozhovoru se od správce Vzpomínek na strarou Chrudim Petra Hromádky dozvíme, jaká fotografie je nejstarší, kolik času stránkám věnuje, kde bere neustále inspiraci na nové příspěvky a mnoho dalších zajímavých informací.
Petře, co Vás vedlo k založení fb stránky Vzpomínky na starou Chrudim?
Rád bych uvedl věc na pravou míru. Na založení této komunity nemám nejmenší zásluhu. Na facebookové Vzpomínky na starou Chrudim (dále už jen Vzpomínky) jsem narazil úplně náhodou při brouzdání po sociální síti. To byly čerstvě založené. Od začátku jsem tedy jen sledoval jejich raketový vzestup, ohromné nadšení autorky a přicházejících fanoušků (během prvních 10 dní jich bylo přes 700, nyní téměř 5 300). Za vším byl spontánní nápad paní Ivany Hronové, která dne 14. listopadu 2014 tento dopředu neplánovaný projekt spustila. A byla to opravdu vynikající myšlenka! Paní Hronová, chrudimská rodačka a horlivá fotografka, jejíž fotografie se objevovaly i v Chrudimském deníku, kalendářích nebo na výstavách, získala inspiraci ve svém domácím archivu. Kromě svých prvních snímků v něm narazila i na fotky Vladislava Bohuňka, jejího tatínka. Jednalo se především o záběry ze 70. let z oblasti staré Kalábrie a Úzké ulice, pořízené z tehdy čerstvě postavené tzv. čínské zdi na Dukelské. Právě díky těmto fotografiím si mě Vzpomínky získaly. A nejen mě, strhla se lavina nadšení. V komentářích se začaly objevovat zajímavé vzpomínky pamětníků. A já jako mladší ročník viděl něco, co jsem osobně pamatovat nemohl. Fascinovalo mě, jak tato část Kateřinského předměstí vypadala před asanací. To jsem jako dítě vyrůstající v 80. letech mezi nedalekými panelovými krabicemi neměl šanci poznat.
Závody ploché dráhy v 50. - 60. letech 20. století (ze sbírky Jirky Malínského)
Dobře, tak jak jste se stal členem současného dvoučlenného týmu?
To už bylo vlastním přičiněním. Ale záměr nebyl se vetřít a chlubit se cizím peřím. Dodnes mi nedělá problém zdůraznit jméno autorky Vzpomínek a připomenout její zásluhy. Nový web byl fajn, spousta krásných starých a zároveň pro mě neznámých fotografií. Do té doby mě historie města vůbec nezajímala a nic o ní nevěděl. Říkal jsem si, že by bylo zajímavé, kdyby se fotky nahrávaly do konkrétních alb podle lokality nebo událostí. A tím pak byly i lépe dohledatelné. Starých snímků přibývalo opravdu hodně. Na jednu stranu skvělé, na druhou méně přehledné. Kontaktoval jsem tedy paní Hronovou a nabídl se s pomocí, kterou využila. Poskytla mi práva editora na stránce a já tak začal vytvářet alba, pojmenovávat je a přemísťovat do nich odpovídající fotografie. Jelikož mě stará Chrudim hned velmi oslovila, začal jsem si průběžně na toto téma pořizovat vlastní materiály jako např. knihy, brožury, vlastivědné listy, pohlednice. Dalším zdrojem informací byly různé internetové stránky, které jsem si začal ukládat do záložek. Postupně jsem tedy získával o našem krásném městě stále více informací, a tak si troufl i na tvorbu popisků. A u Vzpomínek už jsem prostě zůstal, i když původním cílem nebylo se dlouho zdržet. Ale nešlo odejít, neustále jsem měl potřebu stránku vylepšovat. Díky Vzpomínkám jsem se naučil i fotky upravovat. Ne že by to bylo něco náročného, ale do té doby jsem prostě neměl potřebu, k ničemu mi to nebylo. Občas je třeba u snímku oříznout okraje, naklopit ho do správné polohy, pohrát si s jasem a kontrastem, někdy i zamaskovat nežádoucí patinu. Ze začátku to měla na starost jen paní Hronová, časem jsem se k tomu dostal i já. Ohledně komunikace s dárci oskenovaných fotek to bylo podobné. Vše se na mě nabalovalo postupně. Po přestěhování kolegyně za prací do Prahy jsem na stránce získal stejná práva jako ona, tj. správce webu (do té doby jen editor s omezenými možnostmi).
Městská plovárna v roce 1964 (ze sbírky Petra Hromádky)
Jak dlouho se tomuto koníčku věnujete?
Ke Vzpomínkám jsem se přichomýtl ještě ve stejném měsíci, kdy byly založeny. Takže někdy od konce listopadu roku 2014. Od stejné doby, kdy mi bylo 33 let, se celkově zajímám o starou Chrudim. A hodlám v tom i nadále pokračovat.
Kolik jste za dobu provozu Vzpomínek na starou Chrudim nasdílel fotek a příspěvků?
Přesné číslo vám neřeknu, ale je jich kolem 5 tisíc. Dodal bych, že příznivcům Vzpomínek se mohou některé příspěvky zdát povědomé a již dříve zařazené. Je to dáno tím, že když se ke mně dostanou z jiného zdroje ještě jednou a v lepší kvalitě, tak je neváhám znovu zařadit a starší verzi v horší kvalitě smazat. U hlavních příspěvků, na rozdíl od souborů vložených do komentářů, totiž nelze vyměnit fotografii, jen poupravit popisek. I když většinou mám na svém počítači dopředu připravené soubory ke zveřejnění, tak se s nimi snažím šetřit. Přidávám průměrně jeden obrázek denně. Dříve to bylo mnohem hektičtější. Bylo to dáno i tím, že lidé toho měli u sebe k nabídnutí ještě dost. Teď, když se jejich zásoby vyčerpaly, se už převážně musím spoléhat sám na sebe.
Úzká ulice v zimě 1975/76 (Foto: Vladislav Bohuněk)
A odkud neustále berete ty staré fotografie nebo pohlednice?
Za těch více jak pět let se mi rozrostla domácí knihovna o svazky, které jakkoliv souvisí se starou Chrudimí. Z nich čerpám informace pro tvorbu popisků, ale také používám fotografie či ilustrace v nich zveřejněné. Nakupuji v turistickém informačním centru nebo v Regionálním muzeu v Chrudimi, kde se kromě vlastních publikací dají sehnat i starší vydání Chrudimských vlastivědných listů. Ale nejhlavnějším zdrojem je internet. Sleduji různé aukční portály, včetně zahraničních. Pokud je to v mých možnostech, tak si vyhlednutý předmět zakoupím. V opačném případě si aspoň z webu stáhnu soubor, tedy pokud je naskenován v odpovídající kvalitě a rozlišení. Dříve nám oskenované soubory hojně zasílali naši příznivci, ale už jsem naznačil, že tahle studna není bezedná. Na internetu narazíte rovněž na zajímavé diplomové práce s chrudimskou tematikou. I zde často čerpám.
Riegrovo náměstí se sloupem Proměnění Páně a kostelem Nanebevzetí Panny Marie na pohlednici odeslané v roce 1929 (ze sbírky Petra Hromádky)
Vaše nejoblíbenější kniha?
Jednoznačně Stará Chrudim od JUDr. Jiřího Charváta z roku 1991, dokonce s jeho vlastnoručním podpisem. To dnes už nikdo nenapíše. Musel určitě pracně čerpat z velkého množství zdrojů. V mé knihovně se tato publikace mezi ostatními svazky nikdy dlouho neohřeje, neustále je po ruce. Dále bych rád zmínil Chrudimský kaleidoskop 20. století, Industriální topografii Pardubického kraje nebo druhé rozšířené vydání Chrudim vlastivědná encyklopedie. Zajímavý je i přepis originálu rukopisu malíře a kronikáře Josefa Ceregettiho z roku 1771, i když odsud nečerpám. To už je velmi dávná historie, kde se dočtete o Chrudimi již od prvních zmínek v raném středověku. Když pominu např. veduty nebo pověsti, tak Vzpomínky se časově zaměřují na druhou polovinu 19. století a celé 20. století. Tedy na vše, co zachytily objektivy od vzniku fotografie až po minulost nedávnou.
Jaká fotografie je na Vzpomínkách nejstarší a které snímky patří mezi nejpopulárnější?
Mezi nejstarší patří ty s průmyslovými podniky, založenými v 60. letech 19. století. Takže městský pivovar a akciový cukrovar. Ze 60. let předminulého století by se na Vzpomínkách dalo najít i chrudimské hlavní náměstí před Schmoranzovou regotizací kostela. Mezi nejpopulárnější snímky patří hlavně ty, u nichž se žijící pamětníci a naši příznivci mohou vrátit do dob svého dětství a mládí. Mezi ně patří fotografie pořízené za minulého režimu. Když je na nich vidět minimální automobilový provoz nebo starý kočárek, tak je úspěch vždy zaručen. Co se týče lokality, tak se hodně lajkují snímky Kopanice, Širokých schodů, plochodrážního stadionu nebo staré Kateřiny před rozsáhlými demolicemi. Líbí se i javory a kandelábry kolem morového sloupu. Absolutní špičkou v oblíbenosti je pak městská plovárna před rekonstrukcí. Často se u ní vzpomíná na padesátimetrový bazén, šestimetrový bazén se skokanským můstkem, dětskou skluzavku, kanálky, dokonce i na menší úrazy.
Městský pivovar kolem r. 1869 (Foto: František Gallat - ze sbírek Národního muzea)
Z Chrudimě nebo z Chrudimi?
Správné je obojí. Dokonce jsme na toto téma vedli na Vzpomínkách hromadnou diskuzi. Kolegyně si stojí za spojením z Chrudimě, mně se více zamlouvá druhá varianta. Snažím se to vyvážit, takže na webu používám oba tvary. Mnohem závažnější se mi jeví název významného renesančního objektu v Břetislavově ulici. Nyní se všude oficiálně používá spojení Mydlářovský dům. Ve starší literatuře i na některých pohlednicích ho nalezneme i jako Mydlářův dům. Tento tvar mi přijde logičtější. Chrudimský měšťan, stavebník a první majitel domu se přeci jmenoval Matěj Mydlář, žádný Mydlářovský. Nejmenovaná paní nás v komentářích pod fotkami nejednou napomenula, že stále užíváme nesprávné označení Mydlářovský. Já se jí vůbec nedivím, ale přesto se řídím aktuálním pojmenováním. I na samotném domě je informační cedulka o této kulturní památce s názvem Mydlářovský dům. Třeba se po přečtení těchto řádků najde někdo, kdo nám to objasní.
Dnes již zaniklý železniční přejezd mezi ulicemi Čs. armády a Olbrachtova dne 8. března 1974 (Foto: Vladimír Truxa)
Kolik času věnujete provozu stránek?
Web je zaběhnutý, není třeba něco tvořit od rána do večera. Pokud je chuť, nejsem na chatě nebo mě nezradí technika, tak se snažím denně nahrát aspoň jeden soubor. Myslím, že se mi to daří průměrně šestkrát v týdnu. Naskytnou-li se nové informace, tak občas zpětně poupravím nebo doplním popisky. Když nepočítám hledání po aukčních portálech, tak na samotné Vzpomínky si večer udělám hodinu nebo dvě čas. Někomu se to může zdát dost, ale zase třeba vůbec nesleduji televizi. Navíc čím více čtete nebo se snažíte psát, tím více se zdokonalujete v rodném jazyce. A učím se stále. Čas vynaložený mému koníčku mi určitě více dal, než vzal.
Dnes již zaniklý dům čp. 32/III s ovocem a zeleninou v Havlíčkově ulici v 60. letech (z rodinného archivu Petra Šantrůčka)
Vše zní poměrně pozitivně. Zamrzelo Vás něco za těch více jak pět let?
Přiznivci nás stále hojně sledují, počet kliknutí na „To se mi líbí" je také slušný, ale zdá se mi, že ubývá komentářů. Líbí se mi, když lidé vzpomínají a diskutují. Ale na druhou stranu se jim nedivím. Každý váš pohyb na Facebooku je sledovaný. Vaši přátelé vidí, co kde komentujete. Ne každý o to stojí. Já už se na sociální síti také vyjadřuji o dost méně než dříve (nepočítám do toho naše popisky, to jsou fakta). Nestojím o to, aby mi pak někdo v reálu připomínal, co jsem kde psal. Nikoho nutit ke psaní nechci, nemůžu kázat vodu a pít víno. Ale mnohem více mě mrzí něco jiného. A tím jsou nečekané odchody našich velkých fanoušků na onen svět. Jak u Stanislava Novotného, tak u Petra Šantrůčka mě to velmi zasáhlo. S oběma pány jsem byl v častém kontaktu, darovali nám spoustu přínosného materiálu. Byly to stovky fotek a hodiny zajímavých debat. Dodnes si na oba vzpomenu.
Nová železniční stanice v Chrudimi a trať Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) roku 1871 (Foto: Josef Löwy)
Chtěl byste na závěr něco vzkázat příznivcům Vzpomínek?
Hlavně jim chci poděkovat! Na nedostatek přízně si opravdu stěžovat nemůžeme. Snad nám to společně ještě pěkných pár let vydrží. Nemůžu opomenout Ivanu Hronovou, která mi dala příležitost podílet se na provozu jejího projektu. Jmenovitě bych ještě rád poděkoval Ivě Seidlové, která pro nás pořizuje srovnávací fotografie. Její cit na výběr toho správného místa, odkud byla kdysi pořízena starší verze, je úžasný. Navíc umí překvapit tím, že někdy pořídí tzv. srovnávačku nečekaně, aniž bych ji dopředu někam vyslal. Velké poděkování zaslouží i ti, kteří nám zaslali své archivní poklady. Vyjmenovat všechny je nemožné. Díky všem!
Marek Točoň
