V rámci odpočinku od nového koronaviru zvaného COVID-19, bysme si měli připomenout některé pozitivní věci jako je základ naší české demokratické společnosti. Kdo stál pod tímto těžkým úkolem, vybudovat demokratickou, avšak autonomní společnost? Koho můžeme považovat za sjednotitele ústavní, lidsko-právní společnosti? Kdo sjednotil český lid, poté co byl pod
paternalistickou nadvládou Rakousko-uherska? Samozřejmě na tyto otázky není úplně jednoznačná odpověď. V dobovém kontextu vyčnívá mnoho postav a „jeden bez druhého nic nedokáže“. Nicméně každá událost, jak to tak bývá, má svoji vůdčí osobnost. Někoho kdo na sebe vezme tíhu těžkých rozhodnutí. Za tuto osobnost, můžeme jistě v České kotlině považovat: Tomáše Garrigua Masaryka, někdy označovaného jako osvoboditel národa, (*7. března 1850 Hodonín + září 1937 Lány) československý státník, filosof, sociolog, pedagog a především první prezident Československé republiky.
Foto: Kodl Cr
Tomáš Garrigue Masaryk
Studoval v Brně a ve Vídni. Roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku roku 1877 se seznámil s Charlottou Garriguovou. Svatba se konala příštího roku v New Yourku a následujícího roku ve Vídni promoval se svou sociologickou prací o sebevraždě. Z toho víme o Masarykově všeobecném humanitním vzdělání, které se projeví v jeho díle. Po vzniku české univerzity v Praze byl jmenován profesorem filosofie (1882).
Roku 1890 vstoupil do Mladočeské strany a v zápětí byl zvolen poslancem Říšské rady, kde hájil větší autonomii českých zemí a také jihoslovanských národů. Vystoupil např. S revizí procesu „Hilsneriáda“ a proti antisemitským pověrám. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou a roku 1911 byl zvolen říšským poslancem. Měl mnoho styků v zahraničí, kterých bohatě využil. Roku 1914 vycestoval na západ, kde seznamoval spolitiky s českými požadavky. 1915 odcestoval do Švýcarka, ale nemohl se vrátit, neboť na něj byl vydán zatykač. Od té doby bylo jeho působení do vzniku samostatného Československa v exilu, kde přednášel a neustále apeloval na zahraniční politiky. Za revoluce 1918 byl ještě v Americe, když se dozvěděl, že se stal prezidentem ČSR.
Foto: Kodl Cr
Odkaz, který nám tu T.G.M. zanechal
V současné době je téměř nutností připomenout, jaký odkaz nám tu T.G.M. zanechal. Není totiž náhodou, že v době revoluce bylo voláno jméno Masaryk, a že za dob nacismu a stalinismu bylo stejnou měrou zamlčováno. Masarykovy knihy byly z knihoven odstraňovány a ničeny. Do rukou čtenářů by se měla dostat autentická díla jak T. G. Masaryka, tak pro doplnění vzdělání V. Havla, kteří jako jedni z mála státníků splňovali kritéria Platonovy Ústavy (prezidentů filosofů), kteří se aktivně podíleli na společenském dění, jejichž důsledky dobře známe. 100. výročí od Ústavy listiny Československé republiky.
Vzpomínalo se i na vznik 1. ČS ústavy. Šestého března bylo sté výročí od vydání Ústavní listiny Československé republiky, kterou si můžeme taktéž připomenout. Byla významným přelomem ČS dějin. Netrvalo dlouho a byla komunistickým režimem v roce 1948 zrušena, ale její základ probudil demokratického ducha. Použil bych přirovnání s tzv. „volkgeist“ (duch národa).
Foto: Kodl Cr
Otázkou demokracie se zabýval Masaryk po celý svůj život.
Demokratismus, demokratická tradice patří dnes k nejfrekventovanějším slovům. Neustále ji promýšlel, formuloval a následně uskutečňoval. V nejširším slova smyslu chápaný, proces neustále se vyvíjející a zdokonalující - nikdy definitivní. Takto pojatá idea demokracie vyplývala z ideje humanitní:„Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuze je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností...“ (Citováno z díla O demokracii 1991) Musím poukázat na dobový kontext, aby to dávalo smysl.
Foto: Kodl Cr
Masaryk byl zapáleným evangelíkem z čehož pramenily některé proudy jeho filosofie. Chtěl odlišit slovo demokracie, které bylo v příliš úzkém pojetí dobového kurzu. Znamenalo vládu bohatého měšťanstva. Masarykovi šlo především o rovnoprávnost všech, včetně dělnictva. Rovnost-svoboda- bratrství, heslo z 18. stol ze kterého se vyvinula demokracie (vláda suverénního lidu) stojí ve věcné i historické protivě k aristokracii, nebo-li oligarchii. Monarchie, je forma oligarchie, tvrdí Masaryk a praví: „Aristokratická organizace společnosti spočívá na poměru nadřazenosti a podřízenosti individuí a jednotlivých organizací, demokracie usiluje o to, aby byl jeden vedle druhého...lid byl spravován lidem...“ (O demokracii 1991) Analogicky se dá srovnat současná politická situace a nedávné vystoupení pana premiéra s panem ministrem Vojtěchem. Paternalistický přístup premiéra se připodobňuje oligarchickým manévrům. To jistě není Masarykova představa, neboť demokracie se může opírat jen o člověka kriticky myslícího, to znamená autonomního. Opírat se o vědu a vědecké myšlení, chtít tvořit nové hodnoty, neopírat se o archetypální vzorce podřízenosti jednoho pod druhým, tzn. politickou organizaci vést na základě humanitní etiky. Sice to podle Masaryka není přirozený stav lidstva, ale lid se k ní musí vychovávat. Moderní demokracie musí vést k vyššímu stupni mravního života.
Foto: Kodl Cr
Zakladatel naší novodobé státnosti a demokrat z přesvědčení, nikdy víru ve vítězství neztratil. Po patnácti letech prezidentství a nástupu nacismu napsal, že „ ...věří i nadále v demokracii, kterou ale není lehké uskutečnit.“
Bc. Jan König
