Lucko, bohužel, v souvislosti s brutálním napadením jste se stali s přítelem novoročními tvářemi Perspektivního Chrudimska. Od napadení uplynulo již několik týdnů, můžeš čtenářům nyní popsat, jak se celý incident odehrál?
Pokusím se celou situaci zrekapitulovat. Šli jsme s přítelem domů od jeho sestry. Ještě u Billy jsme se loučili s jeho mamkou a manželem a jen, co jsme přešli přechod, viděli jsme partičku, která si mezi sebou řešila néjaké spory. Když si všimli nás, obrátili k nám z ničeho nic nepochopitelně pozornost a celá parta se dala do pohybu. S pokřiky doběhli až k nám a začali nás bezdůvodně napadat. Přítel je celkem velký takže jednomu útočníkovi by se ubránil, bohužel jich na nás bylo víc. Přítel skončil hned na zemi, snažila jsem se ho jít bránit, ale nestihla jsem nic. Pak už jen vím, jak sedím na zemi celá od krve a když jsem začala v bolestech křičet „au to bolí“, útočníci se rozprchli.
Uvědomuji si, že je to velmi choulostivé a citlivé téma takže pochopím, když zůstane tato otázka bez odpovědi. Dokážeš si vybavit, jaké myšlenky ti probíhaly hlavou během útoku?
Stalo se to vše tak rychle. Před očima jsem měla pohled, kdy tři útočníci kopali a mlátili do mého bezbranného přítele. Jediné, co mi v tu chvíli probíhalo hlavou, byla myšlenka, že pokud nezasáhnu, přítele ukopou. Pokusila jsem se je rozehnat, ale v tu chvíli přišla rána na spánek, od té doby mám vše rozmazané. Matně si jen vzpomínám na otřesy a množství ran mířených do obličeje, do těla. Všude byla krev, nevěděla jsem, co dělat. V ten moment se Vám hlavou honí různé myšlenky. Mým vysvobozením byla chvíle, kdy jsem z posledních sil začala křičet. Ve chvíli, kdy útočníci utekli, jsem jen nehybně seděla na zemi a byla v šoku, nevěděla jsem, co se stalo. Upřímně to nedokážu pochopit ani teď.
Fotografie, na které jste zachyceni těsně po násilném činu, obletěla téměř celou Chrudim. Mezi lidmi to vyvolalo vlnu reakcí a solidarity s velkým množstvím přání brzkého uzdravení. Můžeš čtenáře obeznámit s vývojem a následnou lékařskou péčí, kterou jste po napadení absolvovali?
Poté, co dorazila policie, nám byla přivolána sanitka a byli jsme odvezeni do Chrudimské nemocnice, kde nám udělali rentgen hlavy a příteli zašili dolní ret. Mě bylo řečeno, že mám zlomenou čelist, ale jelikož se nemohli dovolat do Pardubic, dostala jsem pouze lékařskou zprávu a byla jsem poslána domů s tím, že si mám ráno do pardubické nemocnice zavolat sama. Tím celé ošetření tu noc končí.
Hned ráno mě přítelova maminka vezla do Pardubic na Stomatochirurgii, kde mi lékař oznámil, že mám zlomenou lícní kost s horní čelistí. Dostala jsem léky na otok, antibiotika a po domluvě s lékařem jsem v pondělí přijela k hospitalizaci. V úterý proběhla operace, kdy mi museli vložit vedle pravého oka titanovou destičku. Za půl roku musím podstoupit další zákrok, kdy mi destičku vyndají.
Teď mě čeká ještě dlouhá léčba, nervy v pravé půlce obličeje jsou ochromené a k tomu se pak přidávají další potíže, které mi ztěžují běžný život. Přítel prošel vyšetřením i u svého lékaře a byl poslán na CT. Vzhledem k přetrvávajícím bolestem hlavy ho ještě nějaká vyšetření čekají.
Po fyzické stránce věřím, že bude vše dobré, horší je psychická stránka.
Místu, ve kterém došlo k incidentu, se vyhýbám velkým obloukem. Stále si říkám, jak mohou existovat lidé, kteří se neštítí provést takovýto čin. Do Chrudimi jsem se přistěhovala minulý rok v dubnu a na město nechci kvůli této zkušenosti zanevřít. Snad by stálo za zvážení, jak tuto část Chrudimi lépe zabezpečit před dalším podobným útokem. Mohlo a může se to stát komukoliv. Lidem, kteří psali milá slova a podpořili nás, moc děkujeme. Opravdu si toho vážíme.
Lucko, moc ti děkuji za tvé odpovědi a přeji brzké uzdravení.
V souvislosti s případem policie zveřejnila informaci, že zjistila totožnost aktérů brutálního napadení. Vzhledem k povaze celého případu a probíhajícího vyšetřování nemůžeme nyní zveřejňovat jakékoliv bližší informace. S Lucií zůstáváme v kontaktu a o dalším průběhu a vývoji celé situace Vás budeme informovat.
Marek Točoň